Nedávný výzkum poradenské společnosti McKinsey ukazuje na pětiletém měření prodejů v USA napříč kategoriemi a produkty, že většina produktů, které nesli udržitelná sdělení, zaznamenali růst prodejů. Přinášíme vám nejdůležitější zjištění z této studie v češtině.

Na první pohled se zdá, že nikdy nebyla vhodnější doba pro zavedení udržitelného portfolia produktů. Spotřebitelé - zejména mileniálové - stále častěji říkají, že chtějí značky, které podporují své společenské poslání a udržitelnost. Jedna nedávná zpráva skutečně odhalila, že některé kategorie výrobků s tvrzením o udržitelnosti vykazují dvojnásobný růst oproti svým tradičním protějškům. Přesto zůstává v centru zeleného podnikání frustrující paradox: Jen málo spotřebitelů, kteří mají pozitivní postoj k ekologickým výrobkům a službám, je doplňuje svými peněženkami. V jednom z nedávných průzkumů 65 % respondentů uvedlo, že chtějí kupovat účelově zaměřené značky, které prosazují udržitelnost, avšak pouze 26 % tak skutečně činí.

Má snaha dělat produkty a služby udržitelnější i byznysové opodstatnění? Nebo je musí firmy dělat jen s ohledem na planetu, nikoliv s ohledem na své zákazníky? 

V #KONTRAClimateChange jsme prošli celou řadu výzkumů, abychom vám pomohli se v postojích a chování spotřebitelů ve vztahu k udržitelnosti zorientovat. Ukazuje se, že zatímco se většina společnosti chce chovat se udržitelně, jen čtvrtina zákazníků je ochotna si za udržitelný produkt připlatit. Co z toho vyplývá? Firmy by se měli přestat snažit na udržitelných produktech vydělávat tím, že je prezentují jako nadstandartní a prémiové. Je tu totiž dalších 50 procent trhu, které si je chce koupit, ale nemůže dovolit. 

Průměrné dožití se v Evropě od 2. světové války zvýšilo o 40 let. Na konci této dekády bude po Zemi chodit okolo jednoho milionu stoletých lidí. Zásadně to změní lékařskou diagnostiku a péči, složení ekonomiky a daňové a penzijní systémy. Nebo si snad určíme horní hranici? Laťku posunuli dost vysoko už jiní živočichové. Takový žralok grónský se klidně dožívá i pět století. 

77% zemědělské půdy potřebujeme pro hospodářské zvířata, zatímco maso z nich tvoří jen 18% potřebných kalorií. Zatímco beton při výrobě vytvoří obrovské množství emisí CO2, stavby z konopí je dokud roste pohlcují. Zatím, co mnohá farmaka řeší příznaky, přípravky založené na psilocybinu a nebo MDMA začínají získávat užití v praxi. Tak kdo je tady na čem vlastně závislý?

Polykrize a dva roky lockdownu nám pocuchali nervy natolik, že si všichni čím dál tím víc chtějí odpočinout a na dlouho vypnout. Ve skutečnosti nám to jen ukázalo jediné - západní svět vytvoří dostatek hodnoty na to, aby část společnosti nemusela pracovat. Anebo abychom všichni mohli mít v pátek nepracovní volno na skládání básní nebo studium nového oboru. Kolikrát za život vyhoříme nebo budeme muset rekvalifikovat?

Athleisure je volnočasové oblečení, jehož materiály už nemusí sledovat společenskou, ale oděvní funkci. Je to oblečení, které využívá moderní materiály a technologie vyvinuté primárně pro sportovní využití, ale estetická hodnota je stejná, ne-li větší než užitná.

Využití materiálů jako je teplákovina, gore-tex, fleece a další je možné kvůli tomu, že designéři se nenechají svazovat v historii ukotvenými formami oblečení, jako je například nutnost rozlišovat nohavicemi mezi kalhotami a sukní kvůli určení pohlaví nebo přítomnosti límců a límečků, které jsou původně historickým pozůstatkem třídního řazení společnosti.

Kam vlastně kráčí lidská civilizace? Máme za sebou pandemii covidu-19. Jen co skončila, svět byl na pokraji jaderné války.  Blbá zpráva. Tahle krize už nikdy neskončí.

Elektronický odpad je nejrychleji rostoucím zdrojem odpadu, přitom jej recyklujeme sotva pětinu. Legislativní hnutí napříč Amerikou a Evropskou unií ale nyní stále tlačí na zpřísnění pravidel pro životnost elektroniky a dlouhodobých spotřebičů a strojů. Proč je nyní téměř nemožné opravit smartphone? Protože to v první řadě není byznysově zajímavé.

Ocitli jsme za vrcholem mezinárodní obchodu a globalizace zpomaluje. Znamená to, že globální problémy se nám budou řešit stále hůře, zatímco jejich dopady budou výrazně viditelnější v konkrétních malých regionech a městech. Ať už jde o digitalizaci, klimatickou změnu, migraci či dostupnost bydlení, velké problémy se budeme muset naučit řešit lokálně. Velké i malé značky se budou muset do řešení pustit a podporovat komunikací i produkty a službami lokální iniciativy a komunity. Nastupuje éra glokalizace a radikálního lokalismu.

Jak řekl jeden moudrý muž: “Přemýšlení o tom, co se může stát, nás povzbuzuje k tomu, abychom převzali zodpovědnost za rozhodnutí, která děláme dnes.”

“Chceme snižování emisí a ochranu klimatu komunikovat nikoliv coby hrozbu, ale jako příležitost. Je to totiž příležitost řešit celou řadu výzev, kterým v Česku a střední Evropě čelíme. Transformace energetiky nám přinese lepší ovzduší a tím pádem zlepšení zdravotního stavu nás všech. Díky obnovitelným zdrojům ulehčíme všichni našim peněženkám a přestaneme podporovat totalitní režimy. A v neposlední řadě, necháme našim dětem planetu v lepším stavu, než nám ji předali naši rodičové,” říká zakladatel KONTRA a stratég Adam Ondráček.

Zbývají nám tedy jenom dvě věci, jak zachránit budoucnost lidstva na planetě Zemi. Prvním je, že konečně objevíme ufouny, začneme se jich bát a celá planeta Země se proti nim spojí v typické, mužské, soutěži. V rámci zachování kompetitivní soutěže s emzáky zvládneme snížit emise a zastavit zrychlování globálního oteplování možná i dřív, než v roce 2030.

Tou druhou možností je, že dostaneme více žen do politiky a vedení společnosti. Díky tomu začneme spolupracovat, namísto toho abychom soutěžili, kdo poslední odloží kolty. I když totiž budete nejzdatnější pistolník, až zůstanete sám na poušti, kolty vás nenasytí.

Moorovo pravidlo, které káže, že se každé dva roky zdvojnásobí výpočetní kapacity, má za následek, že kapacita strojů již dávno předehnala kapacitu lidské schopnosti učení se. Objem informací a vědomostí se ve světě zvyšuje mnohonásobně rychleji, než je člověk schopen ne jenom pojímat, ale i vyhodnocovat a třídit.

Doposud lidé používali ke komunikaci se stroji psaní. Při takovém rozdílu rychlosti zpracování dat se ale psaní coby ovládání strojů podobá spíše snaze řídit kamion pomocí volantu složeného z novin.

Narůstající decentralizace práce a sociálních struktur, které jsou mnohdy nahrazovány komunitními projekty, povede ve světě a především pak v Evropě k masivní migraci pracovníků a vzniku gig culture. Ta se vyznačuje tím, že na rozdíl od zaměstnání, kde prodáváte svou loajalitu a čas, začnou lidé prodávat své schopnosti a výstupy. Stanou se freelancery. Produktivita práce nebude hodnocena na základě kvantity, ale podle jejích hmatatelných a viditelných dopadů. Tento trend akceleruje nárůst využívání home office způsobený globální pandemií koronaviru v roce 2020.

Zatímco se svět rozpadá na jednotlivé klany a názorové kmeny, každá malá skupina inklinuje k neformálnímu myšlenkovému vůdci. Tím může být často celebrita vyjadřující konkrétní životní styl, virtuální entita, jako je například charakter ve hře, nebo důležitá lokalita – gentrifikovaná čtvrť či mapa v online hře.

Každý z nás je vystaven nepřetržitému proudu reklamy a informací. Fakta a fake news nás okrádají o pozornost a my hledáme něco opravdového, nedokonalého, a především souznícího s naším pohledem na svět. Co je to pravda? Vše, co odpovídá mému pohledu na svět.

Je na ní založená ekonomika, která jednou praskne. A s ní umře online reklama. Nevěříte? Tady je příběh Attention Economy, nástupce kapitalismu.

Celé 20. století byla reklama umění, ne věda. Ale když v roce 2003 přišel Mel Karmazin, viceprezident mediální skupiny Viacom, do Googlu, jeho zakladatelé mu řekli: “U nás platí inzerenti jenom za to, co vydělává. U každé reklamy víme, jestli funguje.”

Mel Karmazin se na ně podíval, založil ruce a zeptal se: “Prodávám ročně reklamu za 25 miliard dolarů. Proč bych měl chtít, aby někdo věděl, co funguje?”

Díváte se na predikci trendů, které budou zásadně hýbat lidskou společností ve 20. letech 21. století. Ovšem predikovat budoucnost na základě anomálie by byla hloupost.

Trendy, které se vám chystám představit, mají kořeny v časech daleko dříve, než svět ovládla pandemie koronaviru. Události roku 2020 a 2021 mnohé z těchto trendů výrazně urychlily nebo postavily do záře reflektorů. Ale měnit zásadně predikci budoucnosti na jejich základě by bylo pošetilé.

Ano, rok 2020 byl z globálního pohledu anomálií. Opravdu? Opravdu se jednalo o tak zásadní, neočekávatelnou událost, že bychom ji nazvali Černou labutí?

Narůstající decentralizace práce a sociálních struktur, které jsou mnohdy nahrazovány komunitními projekty, povede ve světě a především pak v Evropě k masivní migraci pracovníků a vzniku gig culture. Ta se vyznačuje tím, že na rozdíl od zaměstnání, kde prodáváte svou loajalitu a čas, začnou lidé prodávat své schopnosti a výstupy. Stanou se freelancery. Produktivita práce nebude hodnocena na základě kvantity, ale podle jejích hmatatelných a viditelných dopadů. Tento trend akceleruje nárůst využívání home office způsobený globální pandemií koronaviru v roce 2020.