Aneb když CEO sedí celej den na kase

Tvůj startup nemůže za tvůj podělanej život. Ale vděčíš mu za tvou svobodu.

Několikrát za rok za mnou příjdou potenciální klienti, kteří potřebují zpracovat marketingovou strategii nebo postavit značku pro jejich firmu. “Víte, my máme vlastně takový startup,” říkají, zatímco při rozhovoru se mnou obsluhují jejich třetího zákazníka, co během dopoledne přišel do obchodu.

Jsou šťastní. Bodejť by ne, vždyť si to všechno dělají podle sebe. Ale také to nejsou startupy a nemá smysl pro ně připravovat marketingovou strategii nebo za statisíce vytvářet vizuální identitu značky.

Tihle lidé jsou stejní jako mnozí z nás. Mysleli si, že jejich budoucností je podnikání a tak se do toho vrhli. Jenomže aby mohli podnikat, potřebují zdroje aby mohli jejich aktivitu škálovat. Co to znamená? Aby ty zdroje (peníze, čas, lidé) pracovali za ně “i když spí”. Nemá smysl zpracovávat marketingovou strategii, když CEO sedí celý den na kase. Protože bez něj tu strategii ani značku nepostavíme.

A proč sedí celý den na kase? Protože neumí sehnat spolehlivé lidi. “Když on to nikdo neumí prodat tak, jako já” říkávájí. Protože na to, aby se mohli věnovat rozvoji firmy nemají čas (protože musí sedět v obchodě) anebo na to nemají peníze (a tak musí sedět v obchodě, protože nemají na prodavače). Ve skutečnosti jim v obou dvou případech chybí ambice.

Já bych se všech těchhle lidí rád zastal, protože jedním z nich jsem i já. Mám malé brand studio, které se jmenuje KONTRA. Skládá se z designérů, marketérů jako jsem já, psychologů i behaviorálních ekonomů. Jsme unikátní, žádaní, naše hodinovky jsou vysoké, ale ani náhodou jsme nepostavili podnikání, startup či byznys.

Vytvořil jsem si svoje vlastní pracovní místo. Stejně jako stovky “startup founders” napříč republikou, Evropou a zbytkem světa. Ale naprosto určitě nemám startup.

Bublina jménem startup

Je to buzzword. Globální. Slyšíte ho všude. V každém třetím článku, vykoukne na vás v motivačním speaku na youtube a pravděpodobně v každém druhém podcastu. Opravdu? Zde je trend vyhledávání témat startup, freelance a freelancer na Googlu celosvětově od roku 2004:

Jenomže celý buzz okolo startupů je mediální bublina. Snaha být “druhým Zuckem” nebo “uberem v oboru xyz” je z velké části uměle přiživená mediální bublinou. Zde je stejné vyhledávání jako výše, akorát vyfiltrované pouze na počty mediálních výstupů na dané téma:

Proč to tak je? Je to poměrně jednoduché. Je obecně známé, že většina startupů pohoří. Tři čtvrtiny firem, které získají venture kapitálové investice se svým investorům nikdy nevrátí (Wall Street Journal). A to se bavíme jenom o těch, kteří se k investici dostali. Investoři odmítnou 99% žadatelů (Forbes).

Vypadá to, že abyste uspěli v drsném světě venture kapitálových investic, musíte mít kromě nápadu také skvěle znějící značku a image. Proto se okolo všech wannabe startupů roztáčí tak velké mediální kolo, ať už hledají funding na Kickstarteru anebo u investorů. V obou dvou případech nakonec bojují psychologickými zbraněmi. VC investoři, které znám, vám řeknou, že potřebujete ještě jednu věc abyste uspěli — inovativní produkt. Jsou to ovšem výjimky potvrzující pravidlo.

Proč tedy, když je to tak těžké chce polovina mileniálů založit startup? Dokonce každý pátý otevřeně uvádí, že chce skončit v práci a rozjet vlastní podnikání (Forbes). A 84% chce začít pracovat freelance.

Proč máme takovou touhu vstoupit do nejistých vod podnikání? Začíná to na škole. Když ve dvaceti vstoupíte na nějaké vyšší vzdělání, netušíte, co budete dělat na jeho konci. To by ještě nebyl takový problém, ale jenom názvy zaměstnání, která na vás čekají po jejím ukončení jste ještě když jste na školu nastupovali neznali.

Škatulky, hejbejte se

Kam vlastně patřím? Korporát má pro mě připravenou nějakou škatulku, ale škola mě vytvarovala jinak. Nikdo se tě neptal. Studuješ 5–7 let abys zjistil, že umíš věci, které byli aktuální před deseti lety.

Jako tři největší hrozby, které pociťují generace Y a Z jsou podle Deloitte Millennial Survey 2019 1) Klimatická změna 2) Společenská nerovnost příjmů a 3) Nezaměstnatelnost.

49% mileniálů věří, že nové technologie promění jejich práci. 46% si myslí, že proměnující se prostředí ztěžuje hledání práce. Pouze pětina z nich si myslí, že má dostatečné skills na to fungovat v Industry 4.0. 70% uvedlo, že určitě budou potřebovat další dovednosti, aby obstáli s nástupem Industry 4.0.

Deloitte Millennial Survey 2019 zároveň uvádí důležitost důvodů, na základě kterých polovina mileniálů plánuje odejít ze zaměstnání do vlastního podnikání.

větší výdělky jsou nejdůležitějším důvodem pro 58%
určovat si vlastní pracovní dobu pak chce díky podnikání 41%
a mít vyváženější život a práci 37%.

Čeští mileniálové jsou o 1/3 negativnější v očekáváních budoucnosti, než celosvětový průměr. Mají své důvody.

Když se podíváme na ekonomické parametry v Praze, tak najednou přibývá i lokální rozměr. Neustále zrychlující ekonomika, zvyšující se inflace a s ní i náklady na žití. Oproti tomu minimálně rostoucí platy. Ty jsou obecně na třetině toho co v Berlíně, zatímco ceny bydlení hravě německou metropoli dohání.

A znáš ten vtip o důchodech? Nemohu posloužit průzkumem, ale myslím, že pokud se zeptáte kohokoliv okolo třicítky na důchod, jenom se trpce zasměje. Tyto generace vyrostli s tím, že na jejich důchody prostě nebude a na stáří si musí vydělat sami během aktivního života. Jedním z takových úkazů je i celosvětové hnutí FIRE. Jednoduše řečeno, v USA i jinde na světě existuje široká vrstva do úmoru pracujících workholiků, co mají třeba čtyři firmy nebo zaměstnání. Jejich plánem je odejít do důchodu v 50 letech. Nebo-li Financial Independence Retire Early — FIRE.

Svoboda snídat v 11 nebo měsíc žrát rejži

V průzkumu evropských freelancerů je evidentní, že se očekávání ohledně lepších výdělků naplňují. Třetina z nich dosahuje pravidelně výdělků okolo 10 000 Kč denně, další třetina dosahuje na pravidelný příjem okolo 50 000 Kč měsíčně. 20% evropských freelancerů vydělává 75000+ Kč měsíčně. Když si dopočítáte na počet dní a cenu jednoho dne, je pak evidentní, že 2/3 freelancerů pracují okolo 25 hodin týdně, tedy zhruba 60% klasické zaměstnanecké pracovní doby. The Malt / EFIP survey zároveň uvádí, že pro 76% freelancerů byl odchod “ na volnou nohu” dobrovolným rozhodnutím a nikoliv rozhodnutím založeným na nedostatku pracovních příležitostí jak by se dalo očekávat.

“Startup” jako možnost vyhnout se nedostatku financí a brzkému vyhoření v práci se tedy nabízí jako jasná volba. Je volbou svobody, oproti jistotě. Volbou, kdy se svobodně zavazuješ k tomu, že budeš zodpovědně nakládat se svým časem a dalšími zdroji. Kdy se svobodně a zodpovědně zavazuješ k tomu, že nebudeš mít jistoty ani placenou dovolenou. Kdy se svobodně zavazuješ k tomu, že je jedno jestli snídáš v úterý až v jednu odpoledne nebo si jdeš zaběhat namísto pondělní porady. Ke svobodě, že vyděláš během jednoho dne na nájem, i když budeš muset předtím pár měsíců žrát rejži.

A zatímco zaměstnanec má jistotu, tak ty máš svobodu. Zatímco zaměstnanec musí být loajální, ty musíš být zodpovědný.

Dělníci pokroku

Před 10 lety se této svobodě říkalo prekarizace a bojovaly proti ní davy lidí v anti-globalistickém hnutí. Pojem prekarizace pochází z francouzského výrazu pro nejistotu a proti tomuto jevu demonstrovalo v roce 2005 napříč evropskými městy okolo 80 tisíc lidí a to proto, že se obávali, že právě prekarizaci podpoří nástup globalizace. Jde o “práci chudoby” kdy široká společenská vrstva pracuje bez jakýchkoliv jistot — pravidelnosti práce, příjmu, tím pádem i bydlení čí financí na žití. Ve skutečnosti právě globalizace přinesla v tomto ohledu pozitivní jev a dovoluje celosvětovému “prekariátu” možnost realizovat se nezávisle na zdrojích a hranicích.

Vždyť například v USA aktuálně freelance působí 16,5 milionu lidí (US Bureau of Labor Statistics) zatímco v uhelném průmyslu jich pracuje jen 80 tisíc.

V tradičně sociálně orientovaném Švédsku šli dokonce dál. Kromě možnosti odcházet na různé rodičovské dovolené zavedli Švédi i možnost odejít na 6 měsíční dovolenou za účelem rozjetí vlastního byznysu (World Economic Forum). Stockholm se i díky tomu stal hned po Silicon valley druhým v počtu startupů na obyvatele. Mezi jejich succes stories patří například Skype, nedávno odkoupený Microsoftem či Mojang, firma stojící za úspěchem hry Minecraft.

V Evropě od poslední finanční krize v roce 2008 stoupla zaměstnanost o 3%, ovšem celkově narostl počet freelancerů o 17%. V roce 2013 jich bylo v Evropě necelých 9 milionů, aktuálně odhadujeme počet freelancerů na trojnásobek.

30 je nových 20

Posouvání rodičovství je vzhledem k finanční a společenské nejistotě u mileniálů běžné. Jak ukazuje Deloitte millennial survey 2019, zatímco děti plánuje jenom 39% z nich, pro 46% je důležitější mít pozitivní dopad na svět.

Asi už vidíš, že to proč tu jsi, není ve skutečnosti slovo startup. Obecně bychom ho měli začít používat výrazně méně.

Jsi tu, protože toužíš po svobodě nebýt ve škatulce. Protože toužíš po vlastním pracovním místě. S tvojí pracovní dobou, s tvojí vlastní firemní kulturou a tovjí filozofií.

Stejně jako já. Když jsem se zeptal sám sebe, proč to všechno dělám, odpověď zněla: “Kvůli velkému bílému domu na louce s protékajícím potokem, smečkou psů a pracovnou s výhledem do zahrady” odpověděl jsem. Samotného mě překvapilo, jak materialistický cíl to mám. Na ten ale dosáhnu i v korporátní škatulce dobře placeného jobu. Jenomže ve skutečnosti není důležité to PROČ to dělám, ale JAK to dělám. Svobodně, mými metodami, v mé kanceláři (doma), s klienty a kolegy, které si vybírám.

Nesnaž se udělat z toho startup. Dělej jednoduše to, po čem toužíš. Dělej tvoje vlastní povolání svobodně a nejzodpovědněji, jak umíš. Najdi si pro něj svůj vlastní název, tvoji škatulku, kterou můžeš kdykoliv upravit. Byznys z toho udělá až ten správný investor.

Dnes to není o startupech, ale o svobodě.

Jmenuji se Adam Ondráček a jsem zakladatel studia KONTRA. Stavíme značky a strategie pro budoucnost. Přijďte se podívat, jak bude vypadat.

Startupismus