Samota
Mám problém zvedat telefony. Nikdy jsem se s tím nikomu nesvěřil a nevím, jestli je to nějak popsané psychologicky, ale dělám to s velkým sebezapřením. Přesto na telefonu podle průzkumů trávím v průměru 220 minut denně. To je 3,5 hodiny, kdy jsem sám i když vlastně nejsem.
“INSTAGRAM IS BUILDING A TEAM TO STOP PEOPLE FROM FEELING BAD ON INSTAGRAM”
Britská Royal Society for Public Health zveřejnila nedávno rozsáhlý report #StatusOfMind, ve kterém na základě průzkumu určila, jaký dopad mají sociální média na mentální zdraví ostrovanů. Za nejhorší z dostupných aplikací a médií označila Instagram, za jedinou, která byla hodnocena s pozitivním dopadem pak Youtube. Následovné studie z University of Notre Dame a University of Essex prokázali na dotazovaných, že nejhůře Instagram působí na spokojenost mladých žen ve věku od 18 do 45 let. Ve skutečnosti se už prokazuje, že dívky, které používají Instagram od 10 či 15 let věku jsou úměrně tomu méně šťastné a spokojené se svým životem jako dvacátnice. Drtivá část dotazovaných zodpovídá, že na ně obsah Instagramu vyvíjí tlak v oblasti “body image” a “leisure activities”. Obě dvě studie zároveň našli minimální korelaci u mužských uživatelů Instagramu. Royal Society for Public Health tehdy doporučila Instagramu několik opatření včetně zavedení notifikací jak dlouho daný uživatel aplikaci v kuse používá či označování fotografií lidí, jež byly digitálně upraveny malým vodoznakem.
Instagram se jimi neřídil. Vzápětí ale vznikl tzv. Wellbeing Team, jehož úkolem je zajistit, aby se komunita na Instagramu cítila dobře. Jeho výsledky jsou ovšem dost sporné — zavedl aktivní filtry, které skrývají nenávistné komentáře a možnosti sám si specifický filtr nastavit. Žádné měřitelné opatření ale na Instagramu neexistuje a je také pochopitelné proč — pokud by ho tým zavedl, Instagram by tak potvrdil existenci problémů, na které poukazuje řada studií. Zároveň nejde o úplně nový problém. Tumblr nebo Pinterest v minulosti zaváděli cenzorní opatření, zvlášť když se začal šířit obsah propagující sebepoškozování. Statistiky ovšem dokazují, že cenzorní opatření nijak nesnížili objem obsahu a naopak některé blogy o to více proslavily.
Instagram není sám, kdo si všiml, že používáme naše smartphony příliš často. Apple i Google přišli s modifikacemi operačního systému. Například “Do Not Disturb Mode” na iOS automaticky vypíná notifiakce v noci, po nastavení umí například vypnout notifikace aplikací do doby, než opustíte konkrétní lokaci (například kancelář) nebo do doby, než vám skončí událost v kalendáři (schůzka). Zároveň Apple nabízí uživatelům statistiky v podobě “Screen Time”, na kterých můžete sledovat kolik času čemu věnujete. Nová aplikace App Timer vám pak umožňuje nastavit si limity a upozornění na jejich překročení pro jednotlivé aplikace či jejich skupiny (například všechna sociální média nebo všechny hry). Google, respektive Android jde ještě dále a délku limitů vám doporučuje.
Jenže. Jedním dechem na té samé konferenci kde Apple představil Screen Time a App Timer uvedl i například nové Memoji. Novou variantu smajlíků, které můžete pohyby obličejových svalů rozanimovat. Facetime získal celou sadu filtrů, které animují videochat. Kognitivní disonance v praxi. Apple na jednu stranu chce, abyste se měli lépe díky tomu, že budete méně používat telefon a na druhou stranu po vás chce, abyste dlouhé minuty zírali do telefonu a dělali na něj ksichty. Celé Silicon Valley teď mluví o “digital wellness” ale meřitelný dopad, snad kromě toho že už konečně víte kolik času trávíte sledováním mimin a pejsků vašich kamarádů, je zatím velmi diskutabilní.
“WILL APPLE AND GOOGLE’S NEW APPS CHANGE ADDICTIVE PHONE USE?”
Může App Timer a Digital Wellbeing přinést změnu? Možná, ale nejdříve musíme změnit naše chování a uvažování. A to jde, jak víte, těžko.
Experiment California State University dokázal, že změna bude těžká. Tým pod vedením Larry Rossena, autora knihy The Distracted Mind, použil k měření aplikace Quantified Self a Moment. Na poměrně velkém vzorku mladých lidí ve věku v průměru okolo 25 let se ukázalo, že mezi lety 2016 a 2018 se doba užívání telefonu zvedla z 220 na 270 minut denně. Meziročně jde tak o nárůst o téměř pětinu. Tímto tempem budeme trávit se smartphony v ruce v roce 2025 13 hodin denně!
Zároveň se ale ukazuje narůstající míra úzkosti a “fear of missing out”. Mezi lety 2016 a 2018 se počet odemknutí telefonu denně posunul v průměru z 56 na 73. A zatímco se mezi lety 2016 a 2017 zvyšovala doba strávená na telefonu při každém odemknutí, v roce 2018 se opět razantně snížila. Pro smartphone tedy saháme častěji, trávíme na něm dohromady více času ale v mnohem kratších intervalech které o to víc vedou k úzkosti a roztěkanosti.
Nejzajímavější ale na celém výzkumu je sebereflexe jeho účastníků. Každý z nich totiž měl možnost se na data v aplikaci co mu měřila používání smartphonu podívat. Učinila tak jenom asi třetina z nich, přičemž přes 60% účastníků očekávalo, že jejich čas strávený na telefonu bude menší. Jenom 40% z nich ale se ale ve skutečnosti pokusila nějak upravit své chování aby omezili závislost na smartphonu.
“HOW TO MAKE THIS THE SUMMER OF MISSING OUT”
Jak se ukazuje, samotní velikáni Silicon Valley nám nepomůžou. Změna není v okolí, ale v nás samotných. I tomu se věnuje článek NY Times, který popisuje buzzword léta 2018: Joy-Of-Missing-Out. Tohle bude ještě důležitý hashtag na Instagramu, věřte mi…. a tady je 5 věcí, které byste měli dělat, abyste se vymanili z područí technologie.
“WHY LIFE IS HAUNTING FRAGILE AND HOW TO RECOGNISE THE VALUE OF YOUR TIME”
Cenu suroviny většinou určuje její vzácnost. Tedy to, že ji nedokážeme nijak nahradit či znovu vyrobit. Zlato, ropa, voda. Ukazuje se, že ve skutečnosti některé z nich umíme obnovit. Jediná surovina, které vám naprosto nekontrolovatelně protéká mezi prsty je váš čas. A je tedy tím nejdražším. Jak píše Chris Herd, nejlépe jej užitkujete, když budete krátkou nebo i delší chvíli sami.