Tahle krize nikdy neskončí

Tento text je přepisem příspěvku, který jsem přednesl v březnu 2023 na TEDx Národní: Future of Humanity.

Když nevidíte konec cesty, musíte se naučit jinak dívat.



Kam vlastně kráčí lidská civilizace?

Máme za sebou pandemii covidu-19. Jen co skončila, svět byl na pokraji jaderné války. 

Blbá zpráva. 

Tahle krize už nikdy neskončí.

Pokud Ukrajina prohraje válku, jsme další na řadě. Pokud ji vyhraje, co se stane s Ruskem? Rozpadne se na několik států ovládaných vojenskými juntami s přístupem k jaderným hlavicím? 



Lidstvo trpí masovou neurózou. V průzkumu Euromonitoru se počet lidí, kteří považovali za prioritu “čas na sebe” za sedm let zdvojnásobil. Urgentně jej teď potřebuje čtvrtina z nás. V průzkumu cestovního portálu Booking.com uvedlo skoro 40% lidí, že by rádo jelo na dovolenou, kde by absolvovali trénink v přípravě na apokalypsu. 

Globalizace je za svým vrcholem. Podíl mezinárodního obchodu na HDP se od finanční krize v roce 2008 nikdy nevrátil na původní hodnoty a stabilně klesá. Nejrychleji klesá mezinárodní obchod v Číně, za posledních 15 let ztratil podíl o více než 20%. Stará Německá politika, že když spolu budeme obchodovat, nikdy se nevrátí válka už neplatí a nejlepším důkazem toho je agresivní Rusko. Svět se už nebude dál otevírat, spíše naopak. 

Lidstvo loni překročilo hranici 8 miliard jedinců a přitom vyčerpáme svoje zdroje už někdy v srpnu. Už v roce 2030 bude po Zemi chodit okolo 1 milionu stoletých lidí. Razantně se mezitím zvýší podíl seniorů v populaci. V roce 2050 očekáváme že každý čtvrtý člověk na světě bude babička nebo dědeček. V Číně jich bude dokonce 30%. 


Do roku 2050 se podíl seniorů, tedy lidí nad 50 let věku, na hrubém domácím produktu ztrojnásobí a stanou se efektivně nejbohatší žijící generací. Důsledky pro důchodové a zdravotní systémy nedokážeme zatím ani spočítat, ale budou astronomicky drahé. 

Postupující nároky na energii a zdroje nás nutí neustále vypouštět více emisí, oteplovat planetu a prohlubovat klimatickou změnu. Klimatická krize se už děje, akorát její dopady nepociťujeme stejně jako ta pověstná pomalu vařící se žába. Do roku 2050 ale jen kvůli tomu přijde do evropy desítky, ale spíše stovky milionů migrantů kteří, narozdíl od nás, už nebudou schopni v nových podmínkách zajistit si i základní nutnosti pro přežití jako je dostatek pitné vody či funkční zemědělství. 

Objem dezinformací a konspirací se každým rokem zvětšuje a média a sociální sítě jim kráčejí do náruče. Obchodují s naší pozorností a směňují ji za peníze, tak jak tomu bylo v ekonomice vždy. Čeho je nedostatek, je cenné. Od roku 2009 přešlo ⅔ inzerčních příjmů od klasických médií k Googlu a Facebooku. Jestli někdo potřebuje nikdy nekončící krizi, jsou to klasická média. Jinak nám budou připadat zbytečná, přestaneme je sledovat a prodají méně reklamy.

Source: BlackRock Investment

Tekutá doba, tekutá práce

Svět už nikdy nebude takový, jako dřív. V slovníku máme nové slovo -  polykrize. Doba se stala extrémně tekutou a proměnlivou. 

Ale podívejme se na to z jiného úhlu pohledu. Co když krize není krize, ale je jen změna, kterou si nechceme připustit. 

Není snad válka na Ukrajině jen nutné přiznání si toho, že se Evropa už v roce 2014 při první invazi raději dívala jiným směrem, než aby musela udělat změny ve své politice vúči Rusku?

Není snad energetická krize přiznáním toho, tváří tvář klimatické krizi jsme byli příliš pohodlní šetřit ve spotřebě, méně jezdit autem a investovat do obnovitelných zdrojů?

Tahle krize nikdy neskončí. Tempo změn se zrychlovalo celé 20. století v podstatě exponenciálně až jsme dosáhli plně tekuté doby. Jestli na začátku 20. století byla vaše budoucnost jistá jako špalek dřeva, dnes je to taková hodně řídká kaše.

A pokud ji chceme tu nikdy nekončící krizi jako lidstvo přežít, musíme se naučit jednu věc: praktikovat empatii. 

Buďte hodní na medvědy

Ano, empatii. Neříkám to, protože bych to uměl. Naopak, já sám jsem vlastně hodně konzervativní a rigidní člověk. Někdy až obsedantní. Vždy si zavazuji levou botu a pak pravou, třikrát týdně mám v kalendáři napsáno běhej! a jednou týdně uklízej!. Jsem lidský ekvivalent medvěda, kterého potkáte každý rok vždy přesně druhý den po oblevě rozespalého ožírat ten samý keř borůvek. 

Ve skutečnosti jsem ale marketingový stratég a firmám a organizacím pomáhám spolu s designéry a psychology u nás ve studiu KONTRA designovat značky. A za posledních pár let jsem zjistil, že často neprodáváme rebranding, ale změnu. Redesign značky je často manifestací touhy lidí uvnitř po změně ve vedení, firemní kultuře nebo i přístupu k vývoji produktů a trhu. Ale změna může pro leckoho být to samé, co krize. 

Já je chápu. Žijeme ve světě, kdy často obor, který jdete studovat se stane zbytečným, než jej za pět let dostudujete. Není pak divu, že se vám nechce vše, na co jste pilně studovali posledních pět let hodit za hlavu a začít odznovu. Mnoho lidí na pozicích ve veřejné správě i firmách  se naposledy něco nového naučilo právě ve škole. A pak jim chvíli trvá změnit úhel pohledu. 

Organizace, firmy, státy, vlády, města a další lidská společenství se budou muset naučit přijímat tekutou dobu s nekončící empatií vúči těm, kteří jsou, stejně jako já, trochu rigidní konzervy. 

Co když nejste ten nejchytřejší v místnosti?

Co to vlastně znamená praktikovat empatii? Nebát se naučit se učit. Vstupovat do diskuze s tím, že nejsem ten nejchytřejší v místnosti. Nestydět se říci mýlil jsem se. Jen si představte vládu, která přijde a řekne: omlouváme se, mýlili jsme se. Naposledy to udělal ministr financí Sobotka v roce 2003 kdy prohlásil něco jako “naše předvolební sliby neodpovídali ekonomickému vývoj”. Ale už jsme se poučili a tady je nový plán. Znamená to dát těm méně přizpůsobivým nebo konzervativnějším čas a prostředky k tomu připravit se na změnu po svém. Struktura rozhodování se musí změnit z expertního na decentralizovaný a konsenzuální.

Je to vlastně celé o komunikaci. Empatie vyžaduje velkou míru emoční inteligence. Schopnost prosazovat konsenzuálně opatření  - a že budou potřeba - tak aby je přijaly a aplikovali všichni v organizacích, komunitách, firmách, nebo městských zastupitelstvech dělá rozdíl mezi tím, zda prožíváte nikdy nekončící krizi nebo změnu. 

Jsem tu dnes proto, abych vám změnil úhel pohledu.

Dobrá zpráva.

Tahle změna už nikdy neskončí. 



---

Jmenuji se Adam Ondráček, jsem futurista, komunikační stratég a zakladatel studia KONTRA. Chcete se podívat za horizont každodenních událostí? Nahlédněte: wearekontra.com/trends

Previous
Previous

Od funkce po fashion: jak tepláky otřásly módním byznysem

Next
Next

Právo na opravu: co přinese ekologické hnutí byznysu?